On-line výstava
VELIKONOCE
Vítejte v našem tematickém Velikonočním bloku. Začíná jaro, nejdůležitější období přírodního roku a také Velikonoce, tzv. Velikonoční oktáv, jež jsou nejdůležitějším svátkem křesťanského roku. V naší procházce Svatým týdnem si den po dni připomeneme tradice křesťanských Velikonoc barvou či tématikou vybraného díla z našich sbírek.
Prvním dnem, který si v tomto bloku Svatého týdne připomeneme je Květná neděle – 28. března.
Květnou nedělí si připomínáme den Kristova vjezdu do Jeruzaléma. V českém prostředí je pojmenována „květnou“ podle kvetoucích kočiček a jehněd, jimiž bývají zdobeny kostely na památku onoho Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Při liturgii bývají tyto ratolesti svěceny a tyto požehnané kočičky si lidé brávali domů, aby si s nimi zdobili světnice či je házeli při setí obilí do osení, aby byla zajištěna dobrá úroda. Ratolesti jehněd či kočiček jsou ve Velikonočním období jediné kvetoucí ratolesti, které vykvetou vždy v našem podnebním pásmu při pohyblivém svátku Velikonoc.
Z našich sbírkových fondů jsme vybrali u příležitosti tohoto dne ilustraci od Julie Svobodové, pastelovou kresbu ke knize Pohádky z trávy.
Modré pondělí – 29. března
Modrým pondělím bývalo původně nazýváno poslední masopustní pondělí, kdy se zdobívaly kostely modrými či fialovými látkami. Ale jeho pojmenování pravděpodobně v našem prostřední vzniklo zkomoleninou německého slova „blau“, což znamená modrý, ale též slangově opilý, podnapilý, což mohlo evokovat stav po Květné neděli. V tento den se nekonaly žádné speciální bohoslužby.
Z našich sbírek jsme na tento den vybrali ilustraci Libuše Kaplanové z počátku 60. let 20. století, jež vytvořila kombinovanou technikou koláže ke knize katolického básníka Jakuba Demla: Moji přátelé.
Šedivé úterý – 30. března
Šedé či šedivé úterý, v tento den se hospodyňky věnovaly vymetání pavučin a prachu, usazených v koutech světnic přes zimu a celkovému úklidu před velikonočními svátky, největšími církevními svátky celého roku.
Z našich sbírek jsme na tento den vybrali barevný pastel Pavla Sukdoláka s názvem K poctě G. Mahlera.
Škaredá středa - 31. března
Škaredá nebo též sazometná středa. V tento se v domácnostech vymýtaly saze z komína a pecí, proto sazometná. Hospodyně v tento den doslova vysmýčily celý dům. Z církevního hlediska pak jde o den, kdy Jidáš, jeden z učedníků Ježíšových, svého učitele zradil za třicet stříbrných. Tento den byl též spojen s pečením speciálního pečiva, tzv. jidášů, které měly být pokrmem pro den následující – Zelený čtvrtek. Jedna z lidových pověr věštila, že bude-li se někdo na škaredou středu mračit, bude se mračit už po celý rok.
Z našich sbírek jsme na tento den vybrali kresbu temperou od mistra české ilustrace 20. století, Karla Svolinského, pro nějž byla celoživotní inspirací lidová tradice a folklor.
Zelený čtvrtek – 1. dubna
Tímto dnem, respektive jeho večerem začínají pravé Velikonoční svátky. V tento den totiž proběhla poslední večeře Ježíše s jeho učedníky a následně modlitba v Getsemanské zahradě, po níž byl zatčen. Název tohoto dne opět pochází ze zkomolení německého slova grein (lkát) za grün (zelený). Při Gloria se naposledy rozezní zvony všech kostelů a místo nich se až do Bílé soboty ozývají řehtačky či klapače. Říká se, že „zvony odletěly do Říma pro papežské požehnání“. V tento den podávaly hospodyňky zelenou stravu, ponejvíce salát z kopřiv, což mělo pro organismus živený celou zimu stravou bez dostatku vitamínů, blahodárné účinky. Z dochovaných pranostik je známá zejména tato: „Na Zelený čtvrtek hrách zasívej, na Velký pátek se k zemi neshýbej!“
Z našich sbírek jsme na tento den vybrali dílo Zdeňka Sklenáře Slunečnice, olej na plátně, 1978.
Velký pátek – 2. dubna
V tento den, který je součástí velikonočního tridua se připomíná utrpení a smrt Ježíše Krista na kříži. Z církevních obřadů se neslaví mše svatá, probíhají pouze modlitby, čtení z Písma, podává se sv. přijímání. V kostele se chodí tzv. křížové cesty.
Dle lidových tradic vycházejících ještě z předkřesťanských dob se v tento den otevírají skryté poklady v horách a jeskyních. Podle pověr by se v tento den nemělo nic půjčovat, darovat, nedělat žádné domácí práce, neprat prádlo, nerýt v zemi apod. Bylo však záhodno smočit se v nějakém potůčku či prameni, aby se zajistilo na další rok pevné zdraví. Z pranostik patří mezi nejznámější: „Velký pátek deštivý dělá rok žíznivý“ nebo „Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí“.
Z našich sbírek jsme na tento den vybrali příznačně dílo katolického básníka a grafika Bohuslava Reynka: Stabat matter (Panna Marie truchlící u kříže s ukřižovaným Kristem), kolorovaná suchá jehla s monotypem, japonský papír, 1966.
Bílá sobota – 3. dubna
Bílá, též světlá nebo světelná sobota, druhý den velikonočního tridua. V tento den zklidnění a rozjímání si křesťané připomínají den, který Ježíš strávil v hrobě. Bílá je barvou rubáše, ale také křestního šatu. Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá, obřady spjaté s velikonoční vigilií začínají až po západu Slunce. V kostelech se v tu dobu zapaluje tzv. paškál (Velikonoční svíce), lidé na večerní vigilii chodívali v novém oblečení, aby důstojně přivítali vzkříšeného Krista. Večer se také opět rozeznívají zvony na kostelních věžích. Na Bílou sobotu končí období půstu.
V domácnostech v tento den hospodyně vymetaly novými košťaty, někde se dokonce bílilo. Peklo se tradiční velikonoční pečivo – mazanec a beránek. Chlapci v tento den pletli pomlázky z vrbových proutků na pondělní pochůzku a děvčata barvila se vajíčka. Zvykem bývaly v tento den návštěvy, v některých regionech se dochovala tzv. Velikonoční jízda na koních (Severní Čechy, Lužice). Z pranostik jsou známy následující: „Prší-li na Bílou sobotu, bude málo třešní“; „Déšť na Bílou sobotu přivolává suchotu“.
Z našich sbírek jsme vybrali originální koláž a kresbu karikaturisty a kreslíře Bohumila Štěpána z první poloviny 60. let 20. století – Kuře.
Velikonoční neděle – Boží hod Velikonoční – 4. dubna
V tento den za svítání vstal Ježíš Kristus z mrtvých a dovršil tak dílo Boží, proto křesťané tento den nazývají dnem Páně. Končí období čtyřicetidenního půstu a nastává období hojnosti, radosti a veselí. V tento den jsou konány slavnostní mše, při nich pak docházelo například ke svěcení nejrůznějších druhů pokrmů, např. velikonočního beránka nebo mazance. Kousky svěceného jídla se pak podělili nejen členové rodiny či hosté, ale i zahrada, sad, pole nebo studna. S tímto dnem bývalo spojeno mnoho dalších tradic, například vejce uvařené na Velký pátek pojedli v neděli všichni členové rodiny, aby zůstali i další rok při sobě. Mladé dívky darovávaly svému nastávajícímu tzv. uzel – vyšívaný šátek naplněný barvenými vejci a požehnaným pečivem. Pořádaly se veselice a tancovačky.
Z našich sbírek jsme na tento den vybrali ilustraci kraslice Oty Janečka z knihy Zdeňka Kriebela: Co dělá v parku Sluníčko (kombinovaná kresba, papír), vydalo nakl. SNDK, Praha v roce 1963.
Velikonoční pondělí – 5. dubna
Nazýváno též Červené pondělí. Z křesťanského hlediska se nepojí k Velikonočnímu pondělí žádné konkrétní rituály. Pondělí je pokračováním nedělních veselic a celé je věnováno udržování nejrůznějších lidových tradic, které často vycházejí ještě z předkřesťanských dob a jsou spojeny s příchodem jara. V našich krajích je nejznámější a nejsilněji udržovaná tradice obcházení s pomlázkou. Chlapci obcházejí jednotlivá stavení, kde vyšlehávají děvčata vlastnoručně upletenou pomlázkou z vrbového proutí. Dívky je za toto omlazení jako symbol díků a prominutí obdarovávají koledou – vajíčky barvenými a zdobenými na Bílou sobotu, sladkostmi, dříve i svěceným pečivem, dnes ve velké míře i alkoholickými nápoji.
Celé Velikonoční svátky jsou protknuty základními křesťanskými symboly, které jsou dnes už pro nepraktikující křesťany téměř nepostřehnutelné a většina z nich symbolizuje Kristovu oběť a vykoupení lidstva. Jsou to například kříž, velikonoční oheň, beránek, vejce, kočičky, zajíček, křen apod.
Z našich sbírek jsme vybrali na tento den tematickou ilustraci Velikonoce od Ivo Šedivého z knihy Oldřicha Černého: Obrázková knížka o Československu, vydalo nakl. Albatros v Praze roku 1987.
