JAN ANTONÍN VENUTO
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě připravila ve spolupráci s Rakouskou národní knihovnou výstavu pod názvem „Jan Antonín Venuto a jeho dílo v kontextu české krajinomalby a veduty přelomu 18. a 19. století“, která poprvé v České republice představuje uměleckou tvorbu duchovního, malíře a sběratele Jana Venuta (1746 - 1833).
Venuto se narodil roku 1746. Pocházel z italské rodiny usazené v 17. století v jihomoravských Jevišovicích. Vystudoval jezuitské gymnázium ve Znojmě a poté filozofii a teologii na olomoucké univerzitě, kde promoval v roce 1769 a byl vysvěcen na kněze. V letech 1769 – 1772 působil jako zámecký kaplan a kooperátor v Jimramově na pomezí Čech a Moravy a následně dva roky jako ceremoniář ve službách olomouckého světícího biskupa Jana Václava Freye z Freyenfelsu, s nímž procestoval celou olomouckou diecézi. Na konci roku 1773 se stal kanovníkem Význačné kapituly sv. Václava v Mikulově. Během mikulovského působení navázal přátelství s piaristou a zakladatelem české numismatiky Mikulášem Adauktem Voigtem a význačným moravským historikem a topografem Františkem Josefem Schwoyem, se kterými od počátku 80. let spolupracoval na výzdobě jejich knih. Roku 1777 se zúčastnil vyšetřování valašského nekatolického povstání, které vedl mikulovský probošt Jan Leopold Hay, s níž ho pojilo celoživotní přátelství. V roce 1786 jej Jan Leopold Hay, který se roku 1780 stal královéhradeckým biskupem, jmenoval kanovníkem v Hradci Králové. Od Haye obdržel funkci kanovníka a latere, konzistoriálního rady a přísedícího. Vrcholu své duchovní kariéry dosáhl roku 1812, kdy byl povýšen na arcijáhna. Často pobýval na biskupské letní rezidenci v Chrasti, kde vznikla řada jeho děl. Zemřel ve své královéhradecké kanovnické rezidenci v roce 1833 a byl pohřben po boku svého dlouholetého příznivce Haye na hřbitově u kostela sv. Martina v Chrasti. Soubor 398 kreseb byl krátce po Venutově smrti věnován císaři Františku I. při jeho návštěvě Hradce Králové a od té doby je uchováván ve Vídni, kde je od roku 1919 součástí sbírek Rakouské národní knihovny.
Základ výstavy tvoří soubor čtyřiceti Venutových originálních akvarelových vedut z majetku Rakouské národní knihovny, který je rozšířen o jeho díla zastoupená ve sbírkách v České republice. Vystavené jsou také jím vytvořené mapy a téměř neznámá tvorba ilustrační, při níž spolupracoval s významnými vědci, topografy a historiky přelomu 18. a 19. století.
Společně s Venutovým dílem jsou vystaveny také kresby jeho současníků Antonína Pucherny, Pauliny von Schwarzenberg, Josefa Šembery a Františka Richtera, z jejichž díla Venuto často čerpal. Výstava tak přináší více než 100 děl s náměty českých a moravský měst hradů, zámků a dalších pamětihodností.
Do České republiky se prostřednictvím této výstavy po 200 letech od svého vzniku vrací alespoň část z rozsáhlé tvorby osvíceneckého vlastence a vynikajícího kreslíře Jana Venuta, jemuž byla kresba české krajiny a jejích pamětihodností celoživotní zálibou. Jeho dílo zahrnující více než 500 kreseb dnes představuje neocenitelný pramen k podobě českých zemí na přelomu 18. a 19. století.
