DÍLO MĚSÍCE

srpen2021

srpen2021

BOHUSLAV REYNEK: Zavírání stáje
suchá jehla, papír, nedatováno

Vystaveným grafickým listem Bohuslava Reynka si připomínáme letošní květnové 130. výročí narození této jedinečné umělecké osobnosti našeho regionu, která zásadním způsobem zasáhla jak do oblasti literární, tak především do oblasti výtvarné.

 

Bohuslav Reynek (31. 5. 1892 Petrkov – 28. 9. 1971 Petrkov )

Jednou z nejvýznamnějších osobností v novodobých kulturních dějinách Havlíčkobrodska je bezesporu básník, překladatel a grafik Bohuslav Reynek. Dětství prožil uprostřed Vysočiny, v rodném statku obklopeném zahradou a sadem. Na jihlavské reálce absolvoval klasické vzdělání a též první lekce kreslení od prof. Maxe Eislera, který jej přivedl k umění a literatuře.  Následného studia VUT záhy zanechal pro neprostý nezájem a vrátil se na statek, aby se podílel na chodu hospodářství. Tehdy vznikly jeho básnické prvotiny (Žízně 1916) a také zcela propadl malování.

V  r. 1912 podnikl svou první cestu do Francie. Zde objevil svou doživotní vášeň pro francouzskou kulturu a po návratu poprvé publikuje v časopise Moderní revue, kde si jej všiml i Karel Čapek a zařadil jej do katolického proudu nové literatury. V této době objevuje staroříšské nakladatelství Dobré dílo Josefa Floriana a začíná jeho celoživotní spolupráce s touto obdivuhodnou kulturní personou. U Floriana se podílel i na edičním profilu celého nakladatelství a často se ujal i grafické a ilustrační podoby knih, především překladů (Charlese Péguye, George Trakla, Paula Verlaina aj.) Prostřednictvím nakladatelství se také seznámil s Josefem Čapkem a Vlastislavem Hofmanem, který jej zval do výtvarné skupiny Tvrdošíjní. Díky předkládání Reynek také objevil svou ženu, francouzskou básnířku Suzanne Renaud. V roce 1923 totiž překládal její básnickou prvotinu a její verše jej zaujaly natolik, že si začal s mladou básnířkou korespondovat a také ji navštívil. Ze silného pouta byla, v roce 1926, v jejím rodném Grenoblu svatba. Ta nastolila radikální změnu v dosavadním Reynkově životě. V dalších asi deseti letech žil s rodinou střídavě půl roku ve Francii a půl roku v Petrkově. Od překladů však čím dál více přecházel k výtvarné tvorbě, zejména pokud setrvával ve Francii. V Grenoblu realizoval několik úspěšných výstav a výtvarné umění se stalo hlavním zdrojem obživy jeho rodiny, která se rozrostla o dva syny Daniela (1928) a Jiřího (1929). V roce 1936 zemřel Reynkův otec Bedřich. Reynek se tak musel natrvalo vrátit do Petrkova a řídit rodinný statek. Dva roky poté zemřela i jeho matka. Během 2. světové války Reynkova rodina uvízla v Petrkově. Roku 1944 je však z rodinného statku vypověděl říšský úřad a po dlouhém hledání našli azyl ve Staré Říši u Florianů, kde zůstali až do konce války. Bohuslav Reynek byl dokonce v roce 1944 totálně nasazen do továrny Fantowerke v Pardubicích, ale po deseti dnech jej pro absolutní neschopnost propustili. Může tedy dál tvořit. Během války vznikly krásné grafické cykly technikou suché jehly: Sníh, Pastorale a Pašije, v roce 1949 dokončuje cyklus Job. Všechna témata čerpají motivy z Bible a mají hlubokou vypovídací schopnost o Reynkově stavu.

Období po Únoru 1948 celou rodinu těžce zasáhlo. Po uzavření hranic už nebylo možné odejít do Francie a Suzanne Reanud tak přijala těžký úděl svého muže – osamocení, ústrky, ponižování, degradaci... Petrkovský statek jim byl v roce 1949 zestátněn a rodina byla vypovězena. Pouze na přímluvu vlivných přátel směli v části usedlosti zůstat a dívat se, jak jejich dům ničí samozvanci. Reynek končí s překlady, protože všechny jeho ediční řady jsou zastaveny a nakladatelství zlikvidována. Na tuto situaci reagoval naprostým uzavřením se do samoty, roky nevycházel z domu, protože se nemohl dívat na devastaci rodného statku, který plenilo nově ustanovené JZD. V padesátých letech píše básně, které si nikdo netroufá vydat a věnuje se grafické tvorbě, kterou nikdo nevystavuje. Naštěstí na něj nezapomněli přátelé v Grenoblu a v letech 1950, 1952 a 1960 uspořádali v galerii Saint-Louis výstavy jeho grafického díla. Okouzlené publikum objevilo prostou krásu a velikost těchto drobných grafik, které ve svém biblickém katolicismu nejsou nepodobné čínské filosofii. Zvláště trýznivý soubor suchých jehel nazvaný prostě Job z roku 1960 vypovídá o atmosféře na petrkovském statku v padesátých letech. Jak ovšem slábl komunistický dogmatismus v kultuře, začalo se pomalu vracet do české kultury i dílo Reynkovo. Znovu vystavuje a dokonce i vydává své básnické sbírky. Objevili jej začínající umělci, výtvarníci, literáti, kritici i kunsthistorici a z Petrkova se stává neformální duchovní ohnisko. Vydávají se na Vysočinu v procesích, jakoby chtěli navštívit zázračného poustevníka. Konec tomuto kulturnímu uvolnění přišel záhy. Normalizace opět uzavřela Reynkovo dílo do krunýře mlčení. Jeho poezii sice znal disent, ale pro širokou veřejnost zůstalo opět skryto jako poklad až do roku 1989.

Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě vlastní rozsáhlý konvolut grafik a kreseb Bohuslava Reynka, který pravidelně vystavujeme v rámci našich obměn stálé expozice nebo prostřednictvím našich externích výstav.

 

CONTACT

GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ
Havlíčkovo nám. 18
580 01 Havlíčkův Brod
Czech Republic

e-mail: galerie@galeriehb.cz
tel./fax.: 569 427 035

CONTACT US

WE ARE OPEN

open daily expect Monday 9.00–12.00 and 13.00–17.00

kraj vysocina    rada galerii      facebook      PODPORIL KV

{snippet kontejner_KONEC|}