PŘÍBĚHY BRODSKÝCH DOMŮ - Městská spořitelna v Německém Brodě

retro koment prohlidka

 

V době uzavření naší galerie z důvodu nařízení vlády jsme se rozhodli prostřednictví krátkých textů připomenout výstavu Příběhy brodských domů, která proběhla v roce 2016. Vzhledem k tomu, že katalog byl již v průběhu výstavy vyprodán, chceme prostřednictvím internetu nabídnout alespoň virtuální cestou nahlédnutí do katalogu, jehož texty byly v některých případech rozšířeny a upraveny, případně byly přidány budovy zcela nové. Vzhledem k elektronické formě můžeme nyní uveřejnit i fotografie a projekty budov, které nemohly být vzhledem k rozsahu výstavy i katalogu představeny veřejnosti. Pozornost bude věnována především budovám zaniklým, které byly zbourány v druhé polovině 20. století.

Městská spořitelna v Německém Brodě

Městská spořitelna byla v Německém Brodě založena v roce 1862 a během své existence několikrát změnila své místo. Po celou dobu však systematicky, v souvislosti se svým rozvojem, pracovala na vybudování své vlastní reprezentativní budovy.

Ve svých začátcích sídlila mimo jiné v budově dnešní radnice, následně v Havlíčkově domě, který „vyměnila“ za objekt č. p. 56, tehdejší sídlo městského muzea. Již zde předpokládala, že objekt upraví. Proto v 1919 přikoupila sousední dům a hned následujícího roku vypsala veřejnou soutěž na stavbu nového, reprezentativního objektu. Sešlo se 33 návrhů. Nad úrovní a hlavně kvalitou předložených projektů se v časopise Styl (tehdejší platformě moderní architektury) v čísle zaměřeném na „malé město“ pozastavil sám člen hodnotící komise architekt Pavel Janák. Přístupu architektů účastnících se soutěže věnoval článek s výhružným názvem „Svědomí architektovo“. S povzdechem nad výsledky soutěže uvádí: „… Bezpočtukráte bylo opakováno, že ráz není mrtvou věcí, ale živou výtvarnou hodnotou, která může býti nejen udržována, ale i novým duchem naplňována a že může býti v ní pokračováno. Ráz spočívá na př. v určitém tvaru střech, měřítku štítů, v určitém typicky se opakujícím dělení nebo rozvrhu průčelí atd. … Rámec rázu je to, čím jsou si všechny domy v městě jaksi podobny a přece mají vždy jiný a svůj slohový a komposiční výraz. … Nový dům, aby s náměstím souhlasil, měl by býti co do hmoty jaksi nahražením starých domů.“.

Přestavba nakonec neproběhla z finančních důvodů. To však tehdy již významnou stabilní finanční instituci města, nyní působící jako pobočka Národní banky Československé, ve snaze vybudovat dostatečně reprezentativní budovu nezastavilo. Za necelých 10 let byly tyto záměry oživeny. Spořitelna, poučena úskalími předchozí soutěže, v roce 1929 obesílá několik spořitelen s nově vystavěnými domy v obdobně velkých městech s prosbou o předání jejich zkušeností při výběru architekta i přípravě soutěže. Dostává se jí poměrně rezolutních názorů – nepořádat otevřenou veřejnou soutěž, nanejvýš užší soutěž s detailně vypracovaným zadáním, anebo oslovit architekty přímo. Doporučováni jsou například L. Machoň, O. Novotný, P. Janák, F. Libra či ateliér Freiwald-Böhm, s nimi mají spořitelny ty nejlepší zkušenosti.

V červnu 1930, kdy spořitelna kupuje domy č. p. 92 a 93 na jižním nároží náměstí, jsou na doporučení Svazu československých spořitelen přímo do užší soutěže vyzváni pražští architekti J. Freiwald s J. Böhmem, O. Koutský s V. Ježkem a F. A. Libra. Jejich návrhy však příliš příznivě přijaty nejsou – dle kroniky města „byly všeobecně označovány za příliš moderní a starobylý ráz náměstí hrubě porušující…“. I na žádost zadavatele architekty přepracované plány stále vyvolávají nevoli u místních obyvatel a nerozhodné vedení spořitelny si možná i jako jisté alibi nechává vypracovat odborný posudek od pedagoga a architekta Václava Šantrůčka (mimochodem také předsedy výběrové komise právě ukončené architektonické soutěže pro stavbu Měšťanské dívčí a chlapecké školy v Sadech), který jej předkládá 29. 12. 1930 a jednoznačně stojí na straně architektů: „… objekt, vyrostlý z potřeb a duchu dvacátého století, v historickém prostředí [je] vždycky organismem cizorodým, avšak přizpůsobovati jej stávající starobylosti víc, než je absolutně nutno, bylo by počínáním nerozumným a – necharakterním…“. Jasného vítěze neurčuje a nejvýše hodnotí projekty dva: Librův, který nakonec zvítězí, oceňuje mimo jiné pro jeho „architektonickou pohotovost a výtvarný švih“. Rozdílný názor naopak zastává technický znalec a městský stavitel ing. Pechar, který se účastní všech stavebních řízení. Vždy do svého zápisu uvádí: „… z ohledů veřejných a ze stanoviska estetického žádoucí jest, aby fasáda novostavby byla přizpůsobena starobylému rázu svého okolí…“.

V tomto období bylo již zcela jasné, že jednání nad návrhy nové spořitelny nebude posledním tématem nově vzniklých sporů. Jako problematická se totiž jevila také parcela pro novou budovu, na níž stály dva barokní domy s mimořádně cennými, dle záznamů v městské kronice renesančními malovanými stropy v interiéru, které byly pro svou uměleckou kvalitu zařazeny Státní památkovou péčí v roce 1924 mezi více než padesát soukromých objektů města s režimem její ochrany.
Ministerstvo školství a národní osvěty v Praze ve svém stanovisku k plánovanému zbourání objektů ze dne 26. 4. 1931 uvádí rezolutně, že „Státní památkový úřad … doporučuje, aby souhlas ku zboření domů byl odepřen.“. I přes všechny uvedené urgence a snahy je dne 3. 6. 1931 na základě rozhodnutí města, vedeného starostou Robert Neuernem, nová stavba povolena, a to podle návrhu architekta Františka Alberta Libry.

Vzniká tak poměrně mohutná dvoupatrová budova se zvýšeným zapuštěným nárožím, která svým kompaktním tělem uzavírá dvě fronty řadové zástavby (vyústění ulice Dolní a jihovýchodní roh Havlíčkova náměstí). Ustoupila oproti původní zástavbě nové uliční čáře náměstí a výškově se přizpůsobila sousedící budově č. p. 91 (zvýšila se o patro).

V interiéru Libra vytváří logickou dispozici elegantně snoubící bezpečnostní a funkční požadavky provozu s požadavky estetickými. Propracovává projekt do úplných detailů, také s ohledem na důvěrnou znalost psychologie zaměstnanců a potencionálních klientů. Přízemí mělo za úkol zajišťovat kontakt s klienty a běžný provoz ústavu. K tomu primárně slouží za elegantním vestibulem navržená rozlehlá (cca 10 × 15 metrů) centrální dvorana, přijímající hlavní denní světlo skrz luxferový strop. Dvorana propojuje provoz peněžního ústavu a ústavu hypotéčního. K rozčlenění Libra navrhuje pouze jednoduché přepážky.

Další dvě patra a část půdních prostor jsou určeny pro byty úředníků. Na půdu umístil také prádelnu a žehlírnu, do suterénu pak archiv, registrovnu a byt pro správce. Díky svažujícímu se terénu směrem k Dolní ulici vznikl prostor i pro malý obchod. Celý objekt tvořený železobetonovou konstrukcí vytápělo ústřední topení.

Navržena tak byla budova svým architektonickým konceptem symbolizující finanční stabilitu, solidnost a stálost, která si však klade za cíl primárně naplňovat požadavky jejích uživatelů a potřebu své doby. Librou do nejmenších detailů, tedy i s interiéry a nábytkem, koncipovaná spořitelna byla dokončena 31. 12. 1932.

 

FOTOGALERIE

 

 

 

KONTAKT

GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ
Havlíčkovo nám. 18
580 01 Havlíčkův Brod

e-mail: galerie@galeriehb.cz
tel./fax.: 569 427 035

KONTAKTY NA ZAMĚSTNANCE

OTEVÍRACÍ DOBA

otevřeno denně 9–12 a 13–17 hodin kromě pondělí

kraj vysocina    rada galerii     facebook      PODPORIL KV

DALŠÍ UŽITEČNÉ ODKAZY 
Prohlášení o přístupnosti webových stránek

{snippet kontejner_KONEC|}