PŘÍBĚHY BRODSKÝCH DOMŮ - Sokolovna

retro koment prohlidka

 

V době uzavření naší galerie z důvodu nařízení vlády jsme se rozhodli prostřednictví krátkých textů připomenout výstavu Příběhy brodských domů, která proběhla v roce 2016. Vzhledem k tomu, že katalog byl již v průběhu výstavy vyprodán, chceme prostřednictvím internetu nabídnout alespoň virtuální cestou nahlédnutí do katalogu, jehož texty byly v některých případech rozšířeny a upraveny, případně byly přidány budovy zcela nové. Vzhledem k elektronické formě můžeme nyní uveřejnit i fotografie a projekty budov, které nemohly být vzhledem k rozsahu výstavy i katalogu představeny veřejnosti. Pozornost bude věnována především budovám zaniklým, které byly zbourány v druhé polovině 20. století.

Sokolovna

(dnešní Klub Oko)

Tělocvičná jednota Sokol byla sice v Německém Brodě založena již v roce 1868 jako jedna z prvních těchto organizací ve venkovských městech, přesto dlouhá desetiletí musela využívat k cvičení i dalším spolkovým aktivitám pronajaté prostory. První útočiště našla u Příhodů (u Lázničků), v místech, kde byla později postavena Mahlerova textilní továrna. Poté se ještě několikrát stěhovala. Od roku 1890 mohli sokolové využívat tělocvičnu v nově postavené škole na dnešním Rubešově náměstí, kterou místní školní rada propůjčovala jednotě zdarma. Sokol vážně uvažoval o postavení vlastního spolkového domu s tělocvičnou od roku 1889 a jeho stavební odbor začal shromažďovat prostředky do fondu na budoucí sokolovnu. V roce 1895 bylo k tomuto účelu dokonce založeno Družstvo pro postavení sokolovny a jednota na ně převedla své dosavadní úspory. Město samozřejmě tento záměr podporovalo, neboť kromě divadelního sálu stále chyběly přiměřeně důstojné prostory pro pořádání veřejných akci i místnosti, kde by našly přístřeší také ostatní místní spolky. Zpočátku však nemohlo poskytnout vydatnější finanční pomoc, snad s výjimkou bezplatného stavebního pozemku či jeho odprodeje za zvýhodněnou cenu, a tak se z celého projektu stával běh na dlouhou trať, jak se později ukázalo. Na umístění budoucí sokolovny padaly různé návrhy, uvažovalo se o stavebních pozemcích na Bělohradě, u městských jatek, v parku Budoucnost nebo na Horním předměstí. Převážil ale zřejmě názor postavit ji co nejblíže středu města s ohledem na jeho tehdejší nepříliš velkou rozlehlost a dostupnost pro občany. V úvahu přicházela stavební parcela na rohu Svatovojtěšské ulice a Smetanova náměstí, zastavěná později (v roce 1912) poštovní budovou, která byla v majetku obce a na níž tehdy ještě stál domek obecní policie s věznicí a za ním obecní dvůr. Výbor družstva si však vyhlédl místo na severním okraji Smetanova náměstí, kde v té době stála skupina tří přízemních domů. Po delších průtazích se podařilo v roce 1901 zakoupit kromě domu č. p. 224 alespoň dva sousední pod ním stojící č. p. 225 a č. p. 30. Parcely se svými rozměry zprvu zdály vyhovující pro zamýšlenou stavbu, ale po několika letech, když byly již vypracovány definitivní stavební plány, družstvo získalo v roce 1904 také dům č. p. 224. Ještě v roce 1901 družstvo vyzvalo stavitele k předložení plánů a rozpočtů na novou sokolovnu. Ze tří došlých byl vybrán projekt Václava Pěcha a Otakara Lišky a celková nabídka O. Lišky na realizaci stavby. Dalších několik let výbor družstva hledal řešení, jak celou stavbu financovat. Nakonec pomohlo příspěvkem město a hypotekárním úvěrem městská spořitelna. Navíc spořitelna, občanská záložna a pivovar se zavázaly přispívat ročně určitými částkami na provoz sokolovny. Na jaře roku 1905 tak nic nebránilo, aby se stavební firma O. Lišky pustila do díla. Základní kámen ke stavbě byl položen 17. 4. 1905. Do zimy byla sokolovna pod střechou a provozuschopná, i když definitivní kolaudace proběhla až následující rok a slavnostní otevření se konalo u příležitosti župního sokolského sletu počátkem června 1906. Na svou dobu moderní tělocvičnu, kde již nechybělo ústřední topení ani šatny se sprchou, sokolové vyzkoušeli ještě před Vánocemi 1905.

Městskou zástavbu tak obohatila po několika letech další veřejná budova v tehdy obvyklém historizujícím stylu. Novobarokní průčelí sokolovny s bosáží přízemí – nikoliv přezdobené, spíše střídmě souměrné – vytvářelo zajímavý kontrapunkt k protějšímu divadlu i značně hmotnému Šupichovu činžáku při severním vstupu na Smetanovo náměstí. Sokol s rozepjatými křídly na vrcholu ústředního štítu zřejmě bezeslovně nahradil původně zamýšlenou devizu „Rovnost – Volnost – Bratrství“ na atice, která by asi působila poněkud nepřípadně vzhledem k fasádě.

Sokolovna nesloužila jenom účelům tělovýchovným nebo společenským. Po kratším intermezzu umístění vojenského lazaretu za první světové války (1914–1917) se v ní od roku 1918 natrvalo usídlilo kino, později podle licence provozovatele nazvané Bio Sokol. V paměti veřejnosti zůstává stále jako kino Oko, pod názvem, který dostalo v roce 1948. Nyní budovu „staré sokolovny“ využívá stejnojmenný kulturní klub.

 

 

 

KONTAKT

GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ
Havlíčkovo nám. 18
580 01 Havlíčkův Brod

e-mail: galerie@galeriehb.cz
tel./fax.: 569 427 035

KONTAKTY NA ZAMĚSTNANCE

OTEVÍRACÍ DOBA

otevřeno denně 9–12 a 13–17 hodin kromě pondělí

kraj vysocina    rada galerii     facebook      PODPORIL KV

DALŠÍ UŽITEČNÉ ODKAZY 
Prohlášení o přístupnosti webových stránek

{snippet kontejner_KONEC|}