DÍLO MĚSÍCE

leto 2019

 

BOHUSLAV REYNEK: Letnice

1955, kolorovaný lept a suchá jehla s monotypem, ruční papír

 

Bohuslav Reynek (1892 Petrkov -1971 Petrkov )

Jednou z nejvýznamnějších osobností v novodobých kulturních dějinách Havlíčkobrodska je bezesporu básník, překladatel a grafik Bohuslav Reynek. Dětství prožil v rodném statku obklopeném zahradou a sadem, uprostřed Vysočiny. Na jihlavské reálce absolvoval klasické vzdělání, zde první lekce kreslení od prof. Maxe Eislera, který jej přivedl k umění a literatuře. Studia VUT záhy zanechal pro neprostý nezájem a vrátil se na statek, kde se měl podílet na chodu hospodářství. Tehdy vznikly jeho básnické prvotiny (Žízně 1916) a zde zcela propadl malování. V r. 1912 podnikl svou první cestu do Francie. Zde objevil svou doživotní vášeň pro francouzskou kulturu a po návratu poprvé publikuje v časopise Moderní revue, kde si jej všiml i Karel Čapek a zařadil jej do katolického proudu nové literatury. V této době objevuje staroříšské nakladatelství Dobré dílo Josefa Floriana a začíná jeho celoživotní spolupráce s touto obdivuhodnou kulturní personou. U Floriana se podílel i na edičním profilu celého nakladatelství a často se ujímal i grafické a ilustrační podoby knih a také překladů z francouzštiny (Charlese Péguye, George Trakla, Paula Verlaina aj.) Díky nakladatelství se seznámil s Josefem Čapkem a Vlastislavem Hofmanem, jenž jej zval do výtvarné skupiny Tvrdošíjní. V roce 1923 překládal básnickou prvotinu mladé francouzské autorky Suzanne Renaud. Verše jej zaujaly natolik, že si začal s básnířkou korespondovat a také ji navštívil. Ze silného pouta byla v roce 1926 v jejím rodném Grenoblu svatba. Ta nastolila radikální změnu v dosavadním Reynkově životě. V dalších asi deseti letech žil s rodinou střídavě půl roku ve Francii a půl roku v Petrkově. Od překladů však čím dál více přecházel k výtvarné tvorbě, hlavně ve Francii. V Grenoblu realizoval několik úspěšných výstav a výtvarné umění se stalo hlavním zdrojem obživy jeho rodiny, která se rozrostla o dva syny Daniela (1928) a Jiřího (1929). V roce 1936 zemřel Reynkův otec Bedřich. Reynek se tak musel natrvalo vrátit do Petrkova a řídit rodinný statek. Dva roky poté zemřela i jeho matka. Během 2. světové války Reynkova rodina uvízla v Petrkově. Roku 1944 je však z rodinného statku vypověděl říšský úřad a po dlouhém hledání našli azyl ve Staré Říši u Florianů, kde zůstali až do konce války. Během válečný let tu vznikly krásné grafické cykly technikou suché jehly: Sníh, Pastorale a Pašije, v roce 1949 dokončuje cyklus Job. Všechna témata čerpají motivy z Bible a mají hlubokou vypovídací schopnost o Reynkových pocitech a stavu.
Období po Únoru 1948 Reynkovu rodinu těžce zasáhlo. Po uzavření hranic už nebylo možné odejít do Francie a Suzanne Reanud tak přijala těžký úděl svého muže – osamocení, ústrky, ponižování, degradaci... Petrkovský statek jim byl v roce 1949 zestátněn a rodina byla vypovězena. Pouze na přímluvu vlivných přátel směli v části usedlosti zůstat a dívat se, jak jejich dům ničí samozvanci. Reynek končí s překlady, protože všechny jeho ediční řady jsou zastaveny a nakladatelství zlikvidována. Na tuto situaci reagoval naprostým uzavřením se do samoty. V padesátých letech píše básně, které si nikdo netroufá vydat a věnuje se grafické tvorbě, kterou nikdo nevystavuje. Naštěstí na něj nezapomněli přátelé v Grenoblu a v letech 1950, 1952 a 1960 uspořádali v galerii Saint-Louis výstavy jeho grafického díla. Okouzlené publikum objevilo prostou krásu a velikost těchto drobných grafik, které ve svém biblickém katolicismu nejsou nepodobné čínské filosofii. Zvláště trýznivý soubor suchých jehel nazvaný prostě Job z roku 1960 nezastíraně vypovídá o atmosféře na petrkovském statku v padesátých letech. Jak ovšem slábl komunistický dogmatismus v kultuře, začalo se pomalu vracet do české kultury i dílo Reynkovo. Znovu vystavuje a dokonce i vydává své básnické sbírky. Objevili jej začínající umělci, výtvarníci, literáti, kritici i kunsthistorici a z Petrkova se stává neformální duchovní centrum. Konec tomuto kulturnímu uvolnění přišel záhy. Normalizace opět uzavřela Reynkovo dílo do krunýře mlčení. Jeho poezii sice znal disent, byla tajně vydávána v samizdatu. Pro širokou veřejnost zůstalo opět skryto jako poklad až do roku 1989.
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě uskutečnila první nákupy Reynkových prací v roce 1968. Od té doby se kolekce jeho grafik, kreseb a ilustrací rozmnožila na úctyhodných 122 sbírkových předmětů. V rámci letošního Reynkova léta uvidíte každý měsíc výběr čtyř originálů grafik, kreseb a ilustrací Bohuslava Reynka.

V roce 1961 byl oceněn na zdejším festivalu Humoru a satiry Haškova Lipnice. Práce oceněných autorů z tohoto výtvarného festivalu se posléze staly prvními sbírkovými předměty nově budované kresebné sbírky naší galerie v roce 1965.

 

 

 

 

 

KONTAKT

GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ
Havlíčkovo nám. 18
580 01 Havlíčkův Brod

e-mail: galerie@galeriehb.cz
tel./fax.: 569 427 035

KONTAKTY NA ZAMĚSTNANCE

OTEVÍRACÍ DOBA

otevřeno denně 9–12 a 13–17 hodin kromě pondělí

kraj vysocina    rada galerii     facebook      PODPORIL KV

DALŠÍ UŽITEČNÉ ODKAZY 
Prohlášení o přístupnosti webových stránek

{snippet kontejner_KONEC|}