Jan Trampota
30. 3. - 13. 5. 2012

Pozvánka na výstavu

Jan Trampota byl rozeným krajinářem. Hned od počátku se zařadil mezi umělce nové generace, kteří se zabývali otázkami tvorby a bojovali o nové umělecké vyjádření. V této době se formoval jeho talent a osobnost. V roce 1915 pobyl v Nové Vsi u Chotěboře na pozvání paní Jarmily Šťastné-Mixové společně s Josefem Kubíčkem a Otakarem Nejedlým. Bylo to krátké a šťastné plodné období malířských zkušeností s trvale oblíbenými náměty stromů a pohledů do kraje konstruovanými s jednoduchostí a střídmostí. V této době u něj načas převládla i figurální kresba.

Jeho nastupující kariéru přerušila první světová válka, kterou prošel Salzburg, Bergheim, Novo Ledo, Fondo a Mole. Po jejím ukončení se vrátil ke krajinářské tvorbě. Vybíral si prosté a jednoduché náměty. Začínal malovat barevným pastelem a vytvářet si svůj vztah ke krajině oproštěný od náladovosti. Barvu spojil s tvarem, nechal se unášet harmonií přírodního řádu, hledal a objevil v něm kompozici české krajiny. Od roku 1923 usídlil se v Pěčíně, jehož okolní krajina, stráně a masivy stromů, podhorské chalupy pod korunami jasanů a lip, olší buků a jabloní se staly pro umělce zemí zaslíbenou.

V letech 1930-1931 pobýval společně s malířem Rudolfem Kremličkou ve Francii a oblíbil si normandský Étretat. Jeho práce na pobřeží Normandie a hluboké zážitky ze setkání s uměleckými díly ve francouzských galeriích v něm posílily vědomí správnosti nastoupené cesty. Jeho obrazy a studie z pobřežní krajiny představují uzavřený cyklus, v němž autor zůstal nadále věren sám sobě. Staly se ale nedílnou součástí jeho tvůrčí osobitosti.

Po návratu opět koncipuje nové a nové obrazy z Pěčína a z Orlických hor. Se sebevědomím zvládnuté formy vytváří obraz české krajiny, který je ojedinělým výsledkem tvůrčího úsilí. Naplněn touhou po harmonii přírodního celku vytváří rozměrné obrazy, z nichž mnohé zůstaly nedokončeny jenom proto, že se podle umělcova soudu nezdařily třeba jen v maličkých detailech.